11. duben - SVĚTOVÝ DEN PARKINSONOVY NEMOCI

 

Den, kdy si svět připomíná Parkinsonovu nemoc, připadá na 11. duben,  den narození britského lékaře a chirurga, Jamese Parkinsona v roce 1755. Chorobu poprvé popsal ve své lékařské eseji o „třaslavé obrně“ v roce 1817.

V roce 1755 se v rodině londýnského lékaře Parkinsona narodil syn James. Odmala se pohyboval v medicínském prostředí, takže není divu, že i on se vydal na lékařskou dráhu. Studoval na Londýnské Hospital Medical College,kde navštěvoval přednášky Johna Huntera považovaného za zakladatele patologické anatomie. Lékařskou praxi absolvoval pod dohledem svého otce. Od Royal Human Society dostal čestné uznání za to, jak otci asistoval při použití resuscitačních metod v případě muže, který se pokusil oběsit.

Když bylo Jamesi Parkinsonovi 29 let, stal se plnohodnotným lékařem.

Po úmrtí otce převzal jeho praxi, kterou vyhledávali především movitější Londýňané. Věren své lékařské přísaze se však Parkinson vydával i do chudinských čtvrtí, kde pomáhal lidem. Kromě toho působil i na psychiatrické klinice, kde pacientům usilovně zlepšoval jejich životní podmínky.

O tomto problému zveřejnil i několik traktátů. 

Parkinson byl vskutku renesančním člověkem, kromě medicíny se věnoval i geologii, chemii, napsal i několik pojednání o sportu. Zároveň byl řečeno dnešními slovy bojovníkem za lidská práva. Žádal spravedlivější zdanění a zejména sociální reformy, které by nejchudší vrstvy obyvatelstva vytrhly z bídy. V konzervativní britské společnosti Parkinsonovy názory nebyly příliš populární, zvláště poté, co podpořil myšlenku francouzské revoluce a rovných občanských práv.

Do dějin se však zapsal nejen díky své filantropické činnosti.

Jeho nejznámějším dílem je Essay onde Shaking Palsy (Esej o třaslavé obrně), ve které podrobně popsal klinický obraz nemoci, která po něm byla později pojmenována. V popisu choroby mimo jiné konstatoval, že: „mezi první vnímatelné příznaky patří pocit mírné slabosti s náchylností k třesu v určitých částech těla zejména však v jedné ruce a paži.“ S postupným vývojem poruchy, psal Parkinson, mají pacienti tendenci naklánět se při chůzi dopředu, „přičemž zároveň pociťují neodolatelné nutkání dělat rychlejší a kratší kroky, a bezděčně tak přejít do běhu.“

James Parkinson zemřel těsně před Vánocemi roku 1824, aniž tušil, že nemoc, kterou popsal, získá v budoucnu jeho jméno. Zasloužil se o to francouzský lékař Jean-Martin Charcot (1825–1893), který popis nemoci rozšířil a pojmenoval ji právě po Parkinsonovi. Pod tímto názvem tak vešla do lékařských slovníků i do širokého povědomí.

 

James  Parkinson (11. 04. 1755 – 21. 12. 1824)